K historii kávy je třeba zmínit, že káva byla zpočátku velmi drahou záležitostí. Trvalo velice dlouhou dobu, než se tento nápoj z měšťanských domů dostal mezi prosté lidi. Ti ji totiž nejprve považovali za žaludeční lék, nejspíše také proto, že ke koupi byla pouze v lékárnách. Do Evropy se dostala káva na přelomu 16. a 17. století společně s benátskými kupci, tedy později než čaj. Konktrétně češi se mohli seznámit s kávou na konci 16. století, ale první kavárny byly otevřeny trochu později. Historie prvních kaváren je spojena především s většími městy. Kavárny byly totiž vyhledávány jako kulturní centra, a to především umělci, filosofy a politiky, kteří v nich působili. 

První kavárna v Čechách byla v Brně a byla otevřena v roce 1702 Turkem Achmetem, kterému kavárenskou koncesi udělila městská rada, a to na přímluvu vídeňského arcibiskupa a také obránce hlavního města monarchie právě před Turky hrabě Kollonitsche. Jeden z prvních šálků bychom si v Praze pravděpodobně mohli poručit u Jiřího Deodata (původně z Damašku), a to zhruba 10 let po otevření první kavárny v Brně. Tento obchodník se usadil právě v Praze v Karlově ulici. Češi kávu v té době neznali, a proto s „cizokrajnou novinkou“ slavil úspěchy. A to i navzdory tomu, že kávu ze začátku nenabízel v kavárně, ale kolemjdoucím přímo na ulici. Naléval ji z kbelíku a přidával k ní i třtinový cukr. Svoji první kavárnu otevřel pod malostranskou Mosteckou věží, a to v roce 1714 a nazval ji U Zlatého hada. Po něm následovala druhá, U Tří pštrosů. Od té doby se v Praze začaly objevovat kavárny velmi často.

Ani v Itálii to káva neměla v počátku vůbec lehké, neboť se ji kněží snažili zakázat jako „ďáblův nápoj“. Traduje se, že osvícený papež Kliment VIII. před vynesením rozsudku nad kávou se ji rozhodl ochutnat, ale naštěstí mu zachutnala a tak se stala „pravým křesťanským nápojem“. Nicméně jedná se pouze o legendu, takže kdo ví, co je na tom vlastně pravdy a proč byla nakonec káva povolena.
Pokud zavítáte do Benátek, můžete navštívit nejproslavenější italskou kavárnu Caffé Florian na náměstí Sv. Marka.

Ta je totiž nejstarší kavárnou v Evropě a zároveň patří mezi nejdražší a nejpřepychovější. Byla založena r. 1720 a zpočátku byla centrem politických debat (stejně jako každá jiná z nově vzniklých kaváren). Na protější straně náměstí stojí její věčný konkurent, Caffé Quadri, které je také velmi úspěšné.
Kavárny vznikaly po celé Itálii a nejvíce právě v Benátkách. K jejich slávě přispívaly nejen známé divadelní hry opěvující kávu, ale i to, že kavárny byly místem, kde se scházela společnost a kde se probíraly společenské jevy z nejrůznějších pohledů. V polovině 18. století bylo v Benátkách více než dvě stovky kaváren. Koncem 17. století se kultura kaváren začíná rozšiřovat do dalších míst v Evropě.

Do Francie dovezli z Istanbulu první pražená zrna roku 1626 a už o padesát let měla Paříž mnoho kaváren. Říká se, že jich bylo více než dvě stě padesát a mnohé z nich jsou zachovány do dnes. Pití kávy si oblíbili zejména intelektuálové a umělci. Avšak to, co zlákalo milovníky francouzského vína ke kávě a kavárenské kultuře, bylo především luxusní prostředí. První kavárnu otevřel podnikavý Peršan Gregor a postavil ji prozíravě hned vedle Comédie Francois. Byla nákladně zařízena a stala se vyhlášenou divadelní kavárnou.

Ve Vídni, která je dnes považována za město kaváren, to kavárny neměly z počátku vůbec lehké. První kavárnu, „U Modré lahve“, zde založil cestovatel a voják Kolschitzky, který získal kávová zrna po Turcích z obléhání Vídně. Povolení k této činnosti dostal od císaře Leopolda I. pro statečnost v boji proti Turkům. Tento kavárník se ještě proslavil podáváním cezené kávy. Ani později, za vlády Marie Terezie nebyl provoz kaváren lehký – byl značně omezován a o velkých svátcích musely dokonce zůstávat zavřené. V době, kdy bylo v Paříži a Londýně přes tři sta kaváren, jich bylo ve Vídni sotva deset. Dnes je nejznámější vídeňskou kavárnou Café Sacher.

V Anglii vznikla první kavárna již roku 1650 v Oxfordu a posléze byl nadšenými studenty založen dokonce „Oxfordský klub kávy“. Nejproslulejší kavárna byla založená v roce 1688 Edwardem Lloydem. Scházeli se v ní loďaři a obchodníci a vynalézavý Lloyd speciálně pro ně vydával zpravodaj Lloyds List, kde kromě jiného zveřejňoval seznam lodí, které byly pojištěny jeho zákazníky. Z toho pak časem vznikla známá pojišťovací Lloydova společnost.

Do Německa se dostává káva také o trochu později, protože chuť Němce zprvu moc neokouzlila. Až roku 1679 byla v Hamburku otevřena první kavárna, ale převážně díky anglickým a holandským námořníkům a kupcům. První kavárny tak stály poblíž přístavu a sloužily hlavně cizincům, kteří ji znali a také vyžadovali. Později se staly kavárny záležitostí lepších vrstev, které se snažily napodobovat francouzské zvyky a mezi nimi tedy i pití kávy.